Výstava bude zahájena ve čtvrtek 30. května 2013 v 17 hodin.
Kdo je Zbyšek Macháček?
Zbyšek Macháček, ročník 69, se narodil v Děčíně, vystudoval rybářské učiliště, později zootechničkou nástavbu. Po vojně ho jeho profese zavedla do Bosňan v Jižních Čechách, kde pracoval ve Výzkumném ústavu rybářském. Tam také v devadesátých letech začal aktivně tvořit, otevřel svojí vlastní galerii a věnoval se malbě a plastice. V současné době žije v Lísce u České Kamenice, kde se svojí přítelkyní Janou provozuje opět svoji vlastní galerii, ve které vystavuje a prodává práce své i práce jiných výtvarníků.
Jako výtvarník je Macháček samouk. Věnuje se mnoha technikám, kresbě, akvarelu, plastice, především však olejomalbě, která nejvíce vyhovuje jeho uměleckým záměrům, a ve které se svojí vlastní pílí, samostudiem a praxí dopracoval k obdivuhodné virtuositě, v některých polohách ne nepodobné malbě starých mistrů.
Nelze přehlédnout, že východiskem Macháčkovy tvorby je východisko surrealistické. Je tedy Macháček surrealistou? Je i není. V jeho ranné tvorbě bychom jistě mohli vystopovat vliv surrealistických malířů, zejména Dalího, který je jeho oblíbencem, brzy se však vydává svojí vlastní cestou, cestou své vlastní inspirace a imaginace. Dnes bychom myslím jeho styl mohli nazývat spíše fantaskním či poetickým hyper-realismem. Žádné vyhřezlé vnitřnosti stékající na šicí stroje a jiné podobné výlevy nečistého podvědomí, tolik oblíbené u surrealistických malířů u něho nenajdeme. Macháček má rád krásu a světy jeho obrazů jsou plné něžné poezie, jemného humoru a tiché nostalgie.
Macháček má rád krásu květiny, suchého listu, krásu ženského těla, lodního šroubu, nebo třeba kliky od dveří. Staví však tyto všem známé věci do nových nečekaných souvislostí, aby je ozvláštnil a tím vytvořil novou poetickou realitu a dal těmto „obyčejným věcem", které jsou však ve skutečnosti velmi neobyčejné, nový význam. Důležitou součástí jeho obrazů je také jejich název, který je často slovní hřívou, která divákovi napoví, kudy se má ubírat jeho fantasie.
Macháčkovým snad nejoblíbenějším tvarem, který se v mnoha variacích stále opakuje v jeho obrazech, je spirála šnečí ulity, jeden z nejkrásnějších výtvorů přírody vůbec. Jako by ho něčím stále fascinovala. Jistě také ne náhodou, se jeho galerie jmenuje U šneka. Prozradím Vám to, přátelé, myslím, že jsem na to přišel. Tím šnekem, je on sám. Je to šnečí muž, který se jen na okamžik inkarnoval na tuto planetu, aby nám předal poselství o dokonalosti spirály, aby se poté vrátil na svou rodnou planetu, kde na něho jistě čeká jeho dům, ve tvaru obří šnečí ulity, stojící v rudých písečných dunách nekonečných obzorů, tonoucích ve fialově zelených oparech západů vzdálených sluncí jiných vesmírů. Važte si, přátelé, tohoto setkání. Šnečí lidé jsou velmi vzácní. A plaší.
Pavel Pavlíček (z katalogu Zbyška Macháčka – kráceno)
