Kamila Opletalová, 41 let
Do třiceti šesti let byla zdravá, pak se u ní začala projevovat roztroušená skleróza.
Maluje již jenom prsty, skládá básně, žije v Brně v Kamenné čtvrti.
V současnosti je již zcela odkázána na invalidní vozík.
„...Nejdřív jsem dělala uměleckou průmyslovku a pak výtvarnou výchovu a češtinu na brněnské pedagogické fakultě. Vždycky jsem ráda malovala a tvořila rukama. Navíc se mě po narození Karolínky chytily přetlaky. Pořád jsem hledala, co dělat. Nakonec jsem vzala lupénkovou pilku a lepenku a začala vyřezávat skřítky, divadlo. Díky otci Karolínky, který má v Kaménce dílnu restaurující starodávný nábytek, se mi do ruky dostalo lipové dřevo. Lípa krásně voní a práce s ní pro mě byla vždycky radost. Asi před dvěma lety mi začaly tuhnout prsty. Ruku v ruce s mými všudypřítomnými vztahy se začala rychle projevovat nemoc. Kresba, detaily, práce s tuší... všechno bylo najednou hrozně těžké, nemožné. Třes rukou mi jednoduše neumožnil pracovat starými a zažitými postupy. S tímhle vším přicházely deprese a splín. A pak jsem od kamarádky dostala prstové barvy a začala se pomalu učit. ...“.
(in: Kamila Opletalová - Krátká zpověď, Rýmařovský Horizont, 11/2008).
